Morihei Uešiba – 植芝 盛平… jiným jménem Moritaka, Tsunemori… posmrtným jménem Aiki-in Moritake Enyjú Daidóši. Nositel titulu Došu, Medaile cti s fialovou stuhou, Řádu vycházejícího slunce 4. třídy.

 

Narodil se 14. prosince 1883 v městě Tanabe v Japonsku na úpatí pohoří Kumano – posvátného místa, kde šintoističtí bohové sestoupili na zem. Sám o tomto místě řekl: “Má duše byla vychována duchem Kumano a část mého já navždy spočívá na tomto místě, ponořena v zázračných horách, lesích a moři. V Kumanu se cítím dokonale šťastný.”

 

Svými rodiči byl po třech dcerách považován za dar bohů Kumano. Jako potomek samurajského rodu se vyznačoval houževnatostí a velkou silou. Stokrát denně tloukl hlavou do kamenné destičky jako zápasníci sumó. Od mládí se otužoval, nechával po sobě házet pichlavé kaštany, prováděl očistu pod vodopády, zpíval mantry… Naučil se vytvářet vnitřní teplo. Místo, kde prováděl očistné rituály, nezamrzalo.

 

Protože za každým úspěšným mužem stojí jeho žena, oženil se v roce 1902 s Hacu Itogawa, která jej celý život následovala. Měli spolu čtyři děti. Dva jeho synové zemřeli velice malí. Jeho následovníkem se stal poslední přeživší syn Kisshomaru Ueshiba.

 

Poté, co nesplnil minimální výšku pro vstup do armády pět stop a dva palce o půl palce, uvazoval si těžká závaží na nohy a věšel se na strom na dlouhé hodiny.

 

Při osídlování Hokkaidó krotil divoké medvědy. Když byl v horách zasypán sněhem, rozdělil se s mohutnými zvířaty o své zásoby potravin a říká se, že po roztátí sněhu jej zvířata doprovázela při návratu do vesnice.

 

V roce 1925 došel osvícení – “Viděl jsem, že jsem vesmír. Najednou jsem pochopil podstatu veškerého bytí. Cesta bojovníka má být projevem boží lásky, ducha, který obsahuje a oživuje veškeré jsoucno. Viděl jsem celý vesmír jako svůj příbytek a slunce, měsíc a hvězdy jako své důvěrné přátele. Po tvářích mi stékaly slzy vděčnosti.”

 

Nemohl se koupat ve vaně, v níž se koupal již někdo před ním (v Japonsku běžný zvyk), neboť cítil charakter každého člověka, který se vody dotkl.

 

Nemohl cestovat elektrickým vlakem, neboť mu vysoké napětí způsobovalo nesnesitelné bolesti hlavy.

Jeho výkřiky při cvičení pod širým nebem někdy srazily i ptáky v letu.

 

V roce 1942 formálně ustanovil své umění jako Aikido, cestu harmonie, a první veřejná ukázka proběhla v roce 1956.

“Tajemství Aikido není v tom, jak se pohybují vaše nohy , ale v tom, jak se pohybuje vaše mysl.”

 

“Když můžete chodit, máte dostatek ki na to, abyste porazili svého soupeře. Máte-li sílu otevřít dveře, můžete cvičit Aikido.”

Morihei Uešiba zemřel 26. dubna 1969.

 

Mezi posledními slovy bylo “Aikido je určeno celému světu.” Jeho žena ho následovala na den přesně dva měsíce po něm.